Sraz, dlouhoočekávaná akce celého roku, byl naplánován v termínu od 2. - 5. července 2011. A místo konání? Až tam, na severu – v Ostravě. V pondělí 27. června se u Slimáka konala tisková konference, abychom se dozvěděli : co, kdy, kde a jak! Během pěti minut bylo vše domluveno, respektive Hurvínek mluvil, my přikyvovali: „Jede se v pátek ve 14⁰⁰ od zimáku, jedeme mikrobusem s panem Šimšou. Jede nás 11, máme málo místa, sebou žádné kokotiny!“ … aneb stručně, jasně a výstižně! Vůbec nás nepřekvapilo, že se na sraz vydáme o den dřív, neboť to bývá zvykem. Oficiální vysvětlení – abychom si našli vhodné místo pro naše stany. Popravdě řečeno to bývá tak, že místo 4 dnů v lihu, to bude 5! V den odjezdu bylo nutné sbalit nejdůležitější věci : dres, kalíšek, kyblík a pár litříků alkoholu – bez toho to jako opravdu nejde! Snažili jsme se balit dle rad Hurvínka, opravdu jsme se snažili, ale když on ten medvěd tak smutně koukal! :D

V pátek odpoledne mnozí z nás netrpělivě postávali před zimákem a očekávali příjezd Honzíka. Zanedlouho Honzík přece jenom přijel a naložil nám zavazadla do vozíku (prý žádné kokotiny... tak, tak se to do toho vozíku vešlo! :D). Vše bylo připraveno... mohli jsme vyrazit na cestu dlouhou 240km. Letos jsme vyjeli na sraz decánko střízlivější, neboť jsme jeli bez většiny srazových stálic, a proto jsme očekávali komornější srázek i z řad ostatních klubů. Mnozí z nás se také před odjezdem koukli na předpověď počasí, která nebyla zrovna 2x příznivá. Přesto všechno jsme se těšili na dobrodružství, která zažijeme na letošním srazu, okořeněná zejména alkoholem. Sotva jsme ujeli pár kilometrů, panáčkové vzadu začali kňourat, že mají velkou žížu! A tak došlo na kyblík, ve kterém byla namíchána „prvotřídní brazilská kávička.“ Propukla hromadná kolovačka s kalíšky a cesta byla rázem veselejší! Po několika kilometrech nám nedělala úsměv na tváři pouze hladinka alkoholu v krvi, ale dokonce i Honzíkova GPSka, která od Hurvínka dostala jméno Zuzanka. Byla neuvěřitelně ukecaná a Honzíkovi pořád vnucovala, kam má a nemá jet : „IHNED zatočte doleva; Přejeli jste cíl, přejeli jste cíl!“... chytrá to ženská! Už se nám i špatně sedítkovalo, a proto jsme se dobrovolně rozhodli, že na následující benzíně počkáme na kamarády z Litvínova. Po půl hodince jsme se Litvínováků dočkali! Proběhla hromadná objímačka, líbačka a mohlo se zase vyrazit. Jakmile jsme něco po 19. hodince dorazili na místo, oklepala nás trošku větší zimenka... joo, my v těch žabkách jsme to decentně podcenili! Z vozíku jsme vytáhli věci a utíkali si vybrat fleka pro následné „Znojmo city“. Začaly se stavět stany, všem to šlo velmi rychle! Troufám si říct, že kdybychom neměli jedno jediné putovní kladívko, bylo by Znojmo city postaveno v rekordním čase! Všichni pracovali s velkým nadšením, to se jen tak nevidí! A co nás tak hnalo kupředu!? Vidina vychlazeného pivečka s nadýchanou pěnou, popřípadě 10ti litrový kyblík s vodečkou. Po postavení stanů propuklo hromadné dylema – co s načatým večerem? Většina z nás podlehla vidině vychlazeného pivečka v místní hospůdce, menšina zakotvila u nejbližšího stolu v blízkosti kyblíčku. Mezitím jsme se stíhali seznamovat s Vítkovičáky a učili je pít z kalíšku. Oni se nám za to odvděčili zelenou, i když jsme držkovali, že nemají alpu. Poté, co jsme ochutnali tu jejich zelenou, jsme se jednoznačně shodli na tom, že by to ta alpa mohla leda tak spravit! Jeden z nás to vystihl jasně : „To zase bude dneska SAJGON!“ :D Sajgon to byl, o tom žádná... v pokročilých ranních hodinách se jeden nejmenovaný kamarád brodil  v místní říčce a snažil se zprovoznit zrezivělý kolotoč. Bylo toho na něj příliš, až se z toho všeho zkolotočoval, pak byl odvlečen do stanu, i když se zdráhal, co mu síly stačily! Jeden za druhým se v několikaminutových intervalech rozutekli spát. Hurvínek nás pověřil veledůležitým úkolem – hlídat kýbl! Hlídali jsme opravdu zodpovědně, avšak stačilo 10 minut, co jsme si zaskočili pro podnapilé kamarády do hospody, byl kýbl bůhví kde! Hurvínek slyší to, co nemá, a tak ze stanu mumlal cosi jako : „To jsem to zase svěřil těm pravým, blbouni!“ Byli jsme zklamaní, že jsme Hurvínka zklamali, a proto jsme se to rozhodli napravit! Zdůrazňuji, že to nebyl nápad náš, my jsme se nechali pouze strhnout! Za všechno může Pepa z Litvínova! Když ony ty houpačky byly od nás tak daleko... zkrátka jsme si jednu dovolili decentně přemístit. Pepa na Hurvínka vítězně zvolal: „Vy*er se na kýbl, máš tady houpačku!“ :D Bylo sice kolem 3. hodinky ranní, ale nám se spát prostě ještě nechtělo, a proto jsme si dávali po kalíšku zelenou. Asi jsme trošičku rušili noční klídek, neboť mi v čase 4:07 přišla sms od nejmenovaného kamaráda : „Ani na dovolené nemá člověk klid! To je bordel...!“ Tsssssss, jako kdybych za to mohla já! Nemůžu přece za to, že mám kamarády alkoholiky, kteří ještě k tomu mluví nahlas! :D Popravdě řečeno, rozebírala se samá důležitá témata... bohužel si je zrovna všechny napamatuju! Nutno podotknout, že poté, co začalo svítat a mnozí se právě probudili, jsme my šli spát! Pepa rozpustil debatní kroužek poznámkou : „Kdybyste jako měli žížu takhle po ránu, nechám venku zelenou!“

Vzhledem k tomu, že jsme šli spát nad ránem, prospali jsme celé dopoledne. Kolem 12. hodinky jsme si zašli na výborný gulášek a ještě lepší zelňačku. Poté jsme to jak jinak než zapíjeli vodečkou, či „pravou brazilskou kávičkou“. Po několika hodinách jsme byli zase tam, kde jsme byli! Kolem 14. hodinky se většina rozutekla do hospůdky, aby v televizce shlédli (P/T)enis. My ostatní jsme netrpělivě očekávali příjezd ostatních účastníků. Zanedlouho se do areálu začaly hrnout desítky lidí! My jsme jen tak nevěřícně kroutili hlavou, když jsme je viděli, jak se jim už jen z té cesty podlamují nohy a batohy je táhnou k zemi! Jako poslední várka přišla skupinka podnapilých Znojmáků, kteří si cestou pokřikovali : „Petra Kvitováááá, Petra Kvitováááá....!“ Co k tomu dodat... snad jen, to byl zase materiál! A to ještě Hurvínek nezahlédl pana domácího, který se k němu po větší námaze přece jenom dostal a padl mu kolem krku... : „Pane domácí, už jsem vás jako včera upozorňoval, že v takovém stavu se to v tom stanu prostě nedá!“ Nakonec byl pan domácí odveden do stanu, teda... byla to asi dřinečka! Mezitím, co Hurvínek rozepínal stan, pan domácí se musel přidržovat houpačky, pak skočil šipku do spacáku a spokojeně oddychoval. V době, kdy ostatní spali, někteří si užívali vlažného sluníčka, které tu člověk jen tak neuvidí, ostatní si ustali venku a hráli si na bezdomovce... prý to na Ivoše nemám prásknout... a ti nejvíc urýpaní se houpali na houpačce a radili Slávistům, jak mají stavět stan! Přišel večer a s ním pecičkovní zábava ve formě karaoke. S přibývajícími kalíšky a pecičkovní hudbou začal být večer zajímavý a troufám si říct, že jsme si ho také všichni náležitě vychutnali! Po areálu se proháněl vláček, někdo si hrál na létající včelku Máju, někdo se jen tak kroutil do rytmu a prozpěvoval krapet poupravenou písničku : „NONSTOP, já chci pít NONSTOP a s Baníkovcem, co přijde, mám chuť se rvááááát!!!“  Veselo bylo do pozdních ranních hodin... mnozí snad ani nešli spát a jak zpívali, nejspíš pili NONSTOP. Kýbl se nám podařilo uhlídat, a tak nás Hurvínek pochválil, že jsme taky konečně udělali něco pro rodinu!

3. den byl, co se týká počasí, nejhorší! Pršelo od rána do večera... a od večera do rána. Dopoledne jsme prospali, potom jsme si dali srázek v Ježkovic „obýváku“, abychom se alespoň decánko pobavili. A o zábavu nebyla nouze, hrálo se prší, pexeso a největší úspěch měla hra Hádej, kdo jsem! To jsme nejednou byli v koncích a nejednou nás popadaly záchvaty smíchu! Po tak velké námaze jsme pocítili hlad, a tak jsme utvořili stravovací kolečko a „konzervovali“ jsme. Odpoledne jsme se vydali za naší početnou skupinkou. Podařilo se nám najít jakousi opuštěnou boudu, kde jsme založili club ROKOKO. Hurvínek s námi začal obchodovat : „Vítejte v clubu Rokoko! Máme všechno, co chcete... holky, klucííí...!“ Dokonce nás chtěl vyměnit za králíky! : „Tááák, už jste tady toho Sparťana! Uděláte mu všecko, co mu na očích uvidíte... nu, třeba dneska má oči vypitý jak Vietnamec, dneska nemusíte dělat vůbec nic!“ :D Mezitím, co nás Hurvínek prodával, Ivošek měl tančící náladu. Jediný, kdo s ním byl ochotný tancovat, byl medvěd... ten toho moc nenakecá! A tak po převratných tančících manévrech skončil medvěd Ivoškovi za krkem. Nevím, který z nich z toho byl více rozhozený, každoparádně Ivošek byl rozhozený z toho, že obvykle má za krkem opici, protentokrát nečekaně medvěda! Večer nám ještě spestřil vyloženě ožratý Slávista, který se válel venku v trávě, a kterého následně přivedli k nám. Chvíli se zdráhal, ale nakonec se u nás přece jenom usadil. Po chvilce si dokonce našel i prvotřídní zábavu... pokoušel se Dezovi rozvázat tkaničky z bot :D Celou tu dobu, co tam seděl, se nám pokoušel cosi povědět, ale jaksi neměl hlas a my znakovou řeč neumíme. Chudák, byl neustále okřikován, že na nás nemá tak řvát, ale má to říct normálně! Po půlhodinových náznacích jsme pochopili, že shání nůž na ty tkaničky, které prostě musel rozvázat! Deza mu dal pohlavek a dodal: „Já ti dám nůž, ty dobytku!“ :D

Celý večer, ráno jsme prokalíškovali a pobrukovali provokativní songy jako : „Svítí, svítí slunce nad hlavou...“  Zbytek večera jsme strávili družením se se Slávisty a Vítkovičáky. Po 4. hodince ranní nás přepadl i hlad, tudíž jsme se vzájemně přikrmovali zelňačkou a guláškem a dokrmovali se zelenou, vodečkou a rumíkem.

4. den ráno byla krize. Počasí se neumoudřilo, navíc nás naše rosnička varovala, že večer mají přijít bouřky. Byla svolána valná hromada, na které se hlasovalo, zda – li se pojede domů o den dřív. Po shlédnutí všech zúčastněných to bylo jasné – domů! Kolem 10. hodinky jsme se pomalu, ale jistě začali balit. Popravdě řečeno jsme byli natěšení na Honzíka, až si nás odveze domů. Kolem poledne se naše očka rozzářila, když uviděla přijíždět Honzíka. Věci jsme urychleně naházeli na vozík, následovala dlouhotrvající hromadná objímačka a líbačka, poslední skupinová fotečka a mohlo se vyrazit za teplem! Cestou jsme byli zničení... jeli jsme na dovolenou a vraceli jsme se tááák zničení, že jsme se z toho „kulturního“ zážitku vzpamatovávali ještě týden!

Cestou domů jsme si kvůli jistým problémům jednoho nejmenovaného kamaráda užili TOUR de benzíny :D Na každé druhé benzínce 20ti minutová zastávečka... propukl u nás optimismus ze zoufalství : „Nestihl jsi na záchod? Nevadí, za 15 minut máš další šanci!“ Čekala nás poslední hodinka ČISTÉHO času... hmm, takže 3 HRUBÉHO! Po necelých 5ti hodinách jsme konečně přijeli do Znojma. Poznali jsme to už v mikrobuse, neboť jsme se pomalu, ale jistě svlékali ze tří mikin, které jsme si navlékli v Ostravě. Z mikrobusu jsme vylezli špinaví jak čuňata, zničení a unavení... přesto všechno nepopsatelně šťastníííííííí!!! :-)

----------> Slááááva, nazdar výletu, zmokli jsme a už jsme tuuu, už jsme tááááády!!! <----------

Celý sraz byl oficiálně ukončen, kde jinde než u Slimáka...

Tož, co dodat na závěr... snad jen... přežili jsme to, ani to počasí nás nezastaví! I když z celkového srazového programu zbyla jen tombola a karaoke, považujeme letošní sraz za vydařený!

PS: Místo fotbálku a dalších soutěží jsme si mohli tak dát zápasy v bahníčku, či vodní pólo! :D

A příští rok zase na srazu... v Budějovicích!!!

Autor: Kamča #79