Člověk musí  být trochu blázen, aby něco podobného podnikl. V úterý 30.10. se sešli čtyři takoví blázni před půl 6. na znojemském nádraží, aby vyrazili směr Záhřeb. Nálada byla výborná, po přesunu do Retzu na nádraží jsme nasedli na vlak do Vídně a začali polykat první dávky kilometrů z daleké cesty. Cesta do Vídně uběhla velice rychle a než jsme se nadáli, byli jsme na stanici Wien Meidling, kde jsme měli čas na doplnění tekutin.

                  Po přistavení našeho expresu , EuroCity z Vídně do Lublaně, jsme našli naše rezervované kupé a pohodlně se usadili. V tomto vlaku nás čekalo 5 hodin cesty, někdo by řekl, že neskutečně dlouhá doba, která se nedá vydržet, ale opak je pravdou. Cestou jsme poznávali nové lidi, kdo potřeboval, šel se projít po vlaku, někdo si zdřímnul nebo jen kochal krásnou přírodou. Neopomněli jsme ani navštívit jídelní vůz, obsluha byla příjemná a ceny přijatelné. Projeli jsme Semmering s tamními lyžařskými areály, Graz, Slovinský Maribor,  až jsme dorazili do místa Zidani Most, kde nás čekala dvouhodinová pauza.

                  Vyrazili jsme obhlídnout okolí, které bylo opravdu nádherné…v Zidani Most by chtěl žít každý! Pak jsme usedli do nádražní kavárny, kde jsme okusili slovinské pivo „Laško“, rum, „vročnu čokoladu klasičnaju“ a další. Převážně díky alkoholickým nápojům bylo dvouhodinové čekání rychle za námi a k 2.nástupišti již příjížděl další expres, tentokrát z Villachu do Záhřebu.

                  Nasedli jsme do poloprázdného prvního vozu a pohodlně se usadili, čekala nás poslední hodina a půl cesty, včetně pasové a celní kontroly na hranicích Slovinska a Chorvatska. Ta ovšem, oproti našim cestám autobusem, proběhla naprosto v pohodě. Pak už jsme vjížděli do Záhřebu, kde nás na hlavním nádraží přivítal náš „průvodce“ Sven.

                  Na stadioně jsme museli čelit „nájezdům“ těch, kteří toužili po našich šálách, jinak bylo vše v naprostém pořádku. Viděli jsme neuvěřitelně rychlý hokej, okořeněný dvanácti góly. Záhřeb byl, především ve 3.třetině, lepší a výhra byla zasloužená, náš zážitek to ovšem nijak neovlivnilo. Co se týče supportu, z naší strany toho v takovém počtu ani moc ukázat nešlo, takže v podstatě jen tleskání a na závěr zdravení hráčů.

                  Následoval přesun do městečka Zabok, kde jsme u rodiny Svena měli zařízený nocleh. Vše bylo perfektní – večeře, snídaně, spaní. Perličkou byl Svenův pokoj, správný „hokejový pokojíček“.

Ráno jsme se přesunuli zpět na hlavní nádraží, kde nám v 7:25 odjížděl EuroCity směr Wien Meidling. Před tím jsme ještě stihli projít okolí nádraží a udělat pár posledních snímků.

                  Cesta ze Záhřebu do Vídně trvala 6 a půl hodiny, které utekli opět velmi rychle. Před polednem jsme zašli na svačinku do jídelního vozu a po už chvíli jsme vystoupili ve Vídni, kde jsme zašli na pizzu a poté nastoupili do vlaku směr Znojmo. V „lasičce“ jsme si zabrali místa v horním patře a po hodině a půl nás přivítal ve Znojmě krásný pohled ze „znojemského“ viaduktu.

                  Celkem šlo o 35 hodin, plných zážitků, cestování a konzumace všeho možného, od limonády až po chorvatské speciality. Věřím, že příští rok se najde opět několik, a třeba i více, podobných bláznů, kteří vyrazí na nějakou obdobnou cestu! Všem opravdu doporučuji!

                                                                                                                                                                                    Marshall#64