Hokej a bubny

24.10.2011 21:17

Kdo chodí ve Znojmě na hokej ví, že mezi neodmyslitelnou součást Znojemského kotle patří bubny. Jaké byly začátky bubnování a nejen to se dozvíte v následujícím rozhovoru s průkopníky bubnování ve Znojmě.

 

 

 

Jak dlouho už bubnujete a jak jste se za buben dostali?

 Honza:  Bubnuju od postupu Znojma do první ligy a k bubnu mě přivedl kamarád, kterému jsem v druhé lize držel buben, což si dneska jako jediný z bubeníků používající při zápasech ucpávky do uší, nedovedu představit. Ten mi po postupu do první ligy buben předal a od té doby jsme zavedli držení bubnu nohou, každý sám.

  Pašik: Tak, když to vemu od úplného začátku, tak již jsem chodíval na krajský přebor jako malý klučík a moje začátky fandění byly, když jsme s pár, tehdy ještě dalo by se říct, že některými neznámými přáteli tuším v roce 1994-95 založili tzv.kotel, tehdy by se dalo říct hlavně na popud "třespičáku", kteří zde přijeli v první sezoně 2.ligy a protože tady nebyl žádný kotel a nikdo nefandil, tak tady byli jako doma, když celý zimák obsadili a nepřeji vám zažít, když sedíte koukáte na hokej a okolo vás poskakuje stádo divokých opic v podání jednoho nejmenovaného města z vysočiny. To zjevně naštvalo a popudilo pár jedinců, kteří se rozhodli udělat kotel a nějakým vzpůsobem začít fandit a vzhledem k tomu, že ani ostatním to nebylo lhostejné, tak se pomalu, ale jistě kotel rozrůstal. Také jsme tenkrát říkali svým známým, aby šli s fanděním pomoct něco jako dneska, když chcete aby každý člověk si vzal jednoho známého sebou na zimák a co se týká samotného fandění a bubnu, tak jsme měli jeden buben ten jak je na vinobraní ještě s papírovou blánou, který patřil Peťovy. Jelikož byla jiná doba a byly jsme chudí studenti, tak jsme si nemohli dovolit koupit nový buben a různé jiné prostředky k fandění, které jsme si postupem času dělali z materiálu, které jsme měli zrovna při ruce nebo někde sehnali...až se naštval Alby #11 a koupil za vlastní náklady, dnes už legendární, zelený buben(hlavně starší fanoušci budou vědět o čem mluvím), který toho zažil strašně moc a dnes je již na zaslouženém důchodovém odpočinku u mě ve sklepě. Čili jsme mívali nějakou dobu bubny dva a s přibívajícím časem se k nám přidávali další a postupně se to rozrůstalo a zlepšovalo a to také tím, že se nám podařilo dostat do našich řad Harryho (Honza) tehdejšího skvělého Jihlavského bubeníka (který samozřejmě je skvělý dlouhá léta a to i v nynější době), který pravidelně jezdíval na tamní extraligu. Mno a co se týká mojí osoby, tak já jsem v té době byl vlajkonošem Znojemských orlů a jak jsem se dostal k bubnování? Tak nějak střídavě, Albyho to nějak postupem času omrzelo tak potom jsem se s ním střídal a chvilku před vojnou aji bubnoval. V lednu roku 1999 jsem musel nastoupit povinnou základní vojenskou službu (čili v té době, kdy se postupovalo do extraligy) tak populární zelený buben převzal Pája neboli Karfík #28. Po vojně jsem se začal s Karfíkem na zeleném bubnu střídat, kde jsem bubnoval i na reprezentačních akcích a potom ho převzal natrvalo, cca v roce 2001, až do dnes. To je tak vše k tomu jak jsem začínal.

 Co obnáší odbubnovat celý zápas? Je to fyzicky náročné?

  Honza: Náročné to rozhodně je, ale to dokáže posoudit jen ten, kdo si to někdy sám zkusil. Ty rány z toho bubnu nejdou jen tak samy od sebe, do těch paliček je potřeba se pořádně opřít, pokud chceme, aby nás bylo slyšet. Navíc si představte stát dvě hodiny na jedné noze, to to taky není zrovna super pohodlí.

   Pašik: Tak samozřejmě není to jak když sedíš a koukáš na zápas, nějaká fyzická zátěž tam musí být.

 

Máte nějakou speciální úpravu paliček či bubnů?

  Honza :Pamatuju si na doby, kdy našimi jedinými paličkami byly uřízlé konce zlomených hokejek, které nám poskytovaly pánové od rolby (díky jim dodatečně za to), ale to už je dávno, technologie jde kupředu, dnes máme paličky specielně vysoustružené, o různých délkách, podle přání každého bubeníka (ještě větší dík pánovi, který nám je vyrábí).

  Pašik: Samozřejmě na všechny bubny používáme dvojté olejové blány, které jsou na tenhle typ bubnování nejvhodnější. Paličky máme také zvlášt upraveny pro svoji potřebu bývají dělané většinou z agátu, dubu, jasanu a dizajnově je máme pěkně polepené v klubových barvách.

 

Jak hodnotíte své "konkurenty" z ostatních klubů?

  Hozna: Jsou lepší i horší než my. Obdivuju hlavního bubeníka Zlínského kotle, který i přes svůj handicap dokáže na bubnu vytvářet perfektní kreace. Často se nám stává, žen nás pochválí fanoušci soupeře za naše bubnování, občas jsme se od nich dočkali i potlesku a to vždycky moc potěší. Myslím, že jsme byli jedni z prvních, kdo hodně dbal na sehranost a sladěnost všech bubnů a jsem rád, že dneska už nejsme výjimka. Je super, když můžeme při zápasech poslouchat nápady našich konkurentů.

  Pašik: Tak samozřejmě známe se i s ostatníma bubeníkama z jiných klubu a to nejen z extraligových. Jak již jsem jednou řekl, dneska defakto do bubnu umí bouchnout docela dobře každý, lidově řečeno trouba. Jako respektujeme se a to je myslím to hlavní. Neříkáme kdo je nejlepší a kdo né, když se to před lety říkalo o nás, že jsme nejlepší, tak si myslím, že jsme to také nějak nepřeceňovali, ale jednoho bubeníka bych vyzvednout přece jenom chtěl, když už byla otázka takhle položena. Jedná se o Martina....Zlínského bubenického šéfa, který na buben umí opravdové kousky a to i s handicapem jedné krátké ruky.

 

Je něco co druhý z vás nezvládne zabubnovat?

  Honza :To snad ani ne, všechno se dá naučit. Sem tam se vloudí nějaká chybička, někomu víc, někomu míň, ale vždyť v podstatě jde hlavně o ten rachot.

  Pašik: Tak snažíme se zapracovávat nové mladé bubeníky. Když začíná zrovna někdo nový, či tam není dlouho, tak určitě jsou věci co se málo povedou, ale postupem času se vychytají mouchy a je to dobrý, jinak bych to nechtěl rozebírat.

 

Jak se vám jeví momentální situace na zimáku (co se týče fandění) v porovnání s minulostí?

  Honza :Myslím, že kotli nejvíc uškodilo vybudování toalet přímo v místě, kde sídlí, to ho v podstatě rozdělilo na dvě části a od té doby to fandění není, co bývalo. Další věcí je malý zájem diváků. Asi si málo vážíme toho co v podobě extraligy ve Znojmě máme. Lidi vždyť je to nejvyšším liga sportu, v kterým jsme jedni z nejlepších na světě. Na druhou stranu nesouhlasím se současným hodnocením návštěvnosti na jednotlivých stadionech. Vždyť si přepočítejme počet návštěvníků stadionu na počet obyvatel v daném městě, 6 tisíc lidí v Sazka aréně na bezmála dvoumilionovou Prahu, vždyť to je kapka v moři.

  Pašik: Tak samozřejmě z minulostí to nemužeme a ani nejde srovnávat. Co bylo to bylo, teď je přítomnost a jsem rád, že některým lidem to fandění tady není lhostejné a hledají cesty jak to zlepšit.

 

V poslední době bylo slyšet hodně názorů, že je u nás bubnů až moc, jaký na to máte názor?

  Honza :Chtěl bych mluvit s lidmi, kteří to tvrdí, aby mi vysvětlili, jak na to přišli. Pamatuju si zápasy, na kterých kdyby nebyly slzšet bubny bylo by tam téměř hrobové ticho.A zeptejte se samotných hráčů, kterým hlavně bubnujeme, jestli jim připadá, že je nás na stadionu moc. Nebo máme ubírat bubny podle toho, kolik chodí lidí? Už jsem zažil i situace, kdy lidi odcházeli ze stadionu v polovině zápasu a nadávali nám, že bubnujeme, když hráči nic nehrajou. Ale my musíme povzbuzovat nejvíc, když se zrovna nedaří, protože fandit, když se vyhrává, to je strašně jednoduché. A od těchto lidí tu kritiku absolutně neberu. Ať nám přijdou lidi říct jestli se jim na nás něco nelíbí, my je neukousnem, budeme rádi, vždycky je co zlepšovat.

  Pašik: Tak s tím bych rozhodně nesouhlasil, už tady byly takové pokusy naopak zavést více bubnu, ale stím jsem si dovolil nesouhlasit, protože při více bubnech by jsme se ani neslyšeli, natož sladili. Samozřejmě když jsou různé koncerty, tak se sladí i 20 či 50 bubnu, ale to chce tvrdou píli a trénovat to a to není jenom tak mlátit do bubnu myslím si, že 6 bubnu je tak akorát na doladění a pokud vím tak tohle praktikuje většina bubeníku z jiných klubu. Co se týká menšího počtu, tak myslím si, že jsme to tím, že jsme ty bubny rozdělili přes záchod značně omezili a dali možnost i ostatním lidem, aby se chytli podle bubnu, kteří to třeba na tu dálku dřív neslyšeli a nebo reagovali později, určitě se atmosféra nezlepší, když bude míň bubnu to je blbost ba naopak, ale jako zase míň bubnovaní a více fandění a chorálu, tak to rozhodně vítám, ale na to je potřeba hodně lidí aby se fandilo a moc nebubnovalo i když se teď snažíme více s fanouškama tleskat dělat chorály a skandovat než bubnovat.

 

Ve fan clubu nastaly určíté změny (fandění, rozdělení bubnu apod.) jak tyto změny hodnotíte a proč k nim došlo?

  Honza: Mně se ty změny líbí, i když je mi po některých bubenících, co jsou teď od nás daleko smutno :). Snažíme se víc do fandění zapojit pravou stranu od nás a myslím, že se to docela daří. Vypustili jsme některé pasáže bubnování, které těď jen tleskáme, aby se zapojili i diváci na protější straně stadionu.

  Pašik: Tak to je už to co jsem tady řekl, že lidem to není tady lhostejné tahle situace co tady nastala, proto jsme se rozhodli pro určité změny, aby to trošku ožilo, proto jsme se rozhodli rozdělit bubny aby se více přidala i druhá strana za záchodama. Jinak změny, podle reakcí lidí, hodnotím kladně, prostě každá změna to nějakým způsobem oživí. Než pořád nudný stereotyp to je jasné.

 

Za ta léta máte už něco odbubnováno, pořád vás to baví?

  Honza: Kdyby mě to nebavilo, nedělal bych to. Pořád si říkám, že už jsem na to starej, vždyť je mi skoro třiatřicet, ale nejde přestat, už jsem to zkoušel, se všema se loučil, ale nejde to, mám ty lidi okolo rád a i když se ne vždycky shodneme a nemají to se mnou lehký, ani já s nima, chyběli by mi.

  Pašik: Kdyby mě to nebavilo, tak asi už dávno bych šel gaučákovat jedl bych hamburgry, popcorn pil colu, koukal na hokej a kynul.

 

Jak vnímáte situaci, že zřejmě dojde k prodeji extraligy?

  Honza: No měli bychom si to letos pořádně užít, jestli to má být naposled.

  Pašik: Jednou to holt, už musí přijít dřív nebo později, víc k tomu rači nic nemám.

 

Co by jste rádi vzkázali hokejistům?

  Honza: Že se nemusí bát toho, že bychom odložili bubny a začali na ně pískat. Jak už jsem říkal, právě když se nedaří, je nejvíc potřeba povzbuzovat a ukázat, že jsme s nima.

  Pašik: Hokejistům ani nic konkrétního. Jim je celkem jedno kde budou za rok či za 2 hrát jsou to profíci a je jim jedno kde hrají .... Znojmo asi těžko mají ve svém srdíčku aby za něho bojovali, což tohle se mě třeba líbilo v těch nižších soutěžích, ale jak říkavá Láďa Ružička nehraje se o párek z hořčicí! Jediným co přeju pevné zdravý a pěkné dožití sportovní kariéry. Jsou Radek Haman a Karel Plášek, ti to znojemské srdíčko rozhodně mají, nashledanou.



Více zde: http://znfans.webnode.cz/news/hokej-a-bubny/

 

Zpět