Harry, Hrášek. I pod těmito přezdívkami zná znojemská hokejová veřejnost, jednu ze stálic znojemského kotle, Honzu Hrachovského. A právě jemu jsme položili pár otázek, ve kterých se mimo jiné dozvíte, jak se k hokeji dostal, nebo jaké má mínění o fanoušcích brněnské Komety:

Kdy jsi poprvé stanul na zimním stadionu jako divák, kdo tě k hokeji dovedl a v kolika letech to bylo?

 Nepamatuji si přesně datum, ale bylo mi tenkrát asi šest nebo sedm roků, když jsem chodil na stadion s otcem, který tehdy hrával odborářskou ligu. Takže je to už skoro třicet let, když jsem tam poprvé stanul jako divák. To číslo mě začíná děsit :-) .

 Jak si se dostal zrovna k bubnování a jak dlouho už za bubnem stojíš?

 K bubnování jsem se dostal přes kamaráda, Mirka Bazaly, kterému jsem ve druhé lize, v době kdy jsme ještě místo paliček používali konce hokejek, dělal tzv. držák bubnu. Tehdy si ještě bubeníci bubny sami nedrželi. Po něm jsem ten buben zdědil, když ho to přestalo bavit a začal jsem sám bubnovat a sám si ten buben držet (jednou nohou). Teď mě ostatní bubeníci začali nenávidět :-) .

Pamatuješ si svůj první zápas z pozice bubeníka?

 Tak to si přesně nepamatuji. Bylo to v době, kdy jsme hráli o postup do první ligy, tuším, že to bylo s Děčínem, ale přesně to fakt nevím.

 Každého určitě zajímá co je náplní takového bubeníka? Je to jen o tom, že přijdeš na zápas, odbubnuješ ho a odejdeš, nebo je s bubnováním více starostí, než na první pohled vypadá?

 U mě byla vždycky důležitou náplní starost o buben. Dřív jsem ho téměř po každém zápasu čistil vlhkým a suchým hadrem, olejíčkem promazával šponováky, přebaloval paličky novou izolepou, upravoval poškozenou izolepu na bláně atd. Dneska už to tak neprožívám. Dost velkou řeholí bylo nošení bubnu na stadion v době, kdy jsem ještě neměl auto. Tady ale musím říct, že jsem se vždycky setkával s velkou ochotou znojemských řidičů MHD, kteří mě často brali do autobusů bez jízdenky nebo spoluobčanů, ti mě zase nakládali většinou na mostě a přibližovali mě ke stadionu. Nemyslete si, ten buben se pronese, navíc jsem tehdy tahal ten velký (dneska Kubův-jeden z bubeníků).To samotné bubnování taky není zas tak velká sranda, jak si někteří myslí a to mi potvrdí všichni, co si to někdy zkusili odbubnovat celý zápas. Představte si, že stojíte dvě hodiny na jedné noze a vynakládáte určitou fyzickou sílu, aby ten buben bylo pořádně slyšet. Hodně dlouho jsem měl problémy s tím, že se mi po zápase třásli ruce, jako nějakému stařečkovi. Ale to nechci, aby vypadalo jako nějaké stěžování si. Nikdo nás k tomu nenutí, děláme to, protože nás to baví.

 Jsi členem Fan Clubu od jeho založení, nebo jsi se stal členem později?

Bubnoval jsem ještě v době, kdy fanklub neexistoval. Pamatuju si, když ho Pavel Urbánek společně s několika dalšími nadšenci zakládali. A když vznikl, stal jsem se jeho členem.

 Mezi tvými kamarády a bubenickými kolegy jsi považován za velkého „slušňáka“. Nastala v nějakém zápase situace, při které jsi doslova vypěnil a použil nějaké to peprnější slůvko?

 Já moc peprnější slůvka nepoužívám, když už mě něco vytočí, stejně použiju slůvko, které ostatní používají v běžné mluvě, takže se mi pak spíš smějou :-).

Jednou jsem se ale neovládl a hodil na led paličky. Nechtěl jsem nikoho trefit, byl to takový můj protest proti aroganci rozhodčího na ledě. Hodně dlouho mě to potom mrzelo, myslím si, že člověk by se měl umět ovládat za každých okolností.

 Co konkrétně pro tebe byl nejkrásnější hokejový zážitek?

 První barážové utkání s Jihlavou, kdy nastupovali naši hokejisti a polovina stadionu skandovala Znojmo, Znojmo.

 Naopak veliké hokejové zklamání?

 Těžko se dá říct zklamání, ale nejsmutnější bylo, když jsme byli na posledním extraligovém zápase v Mladé Boleslavi, začali jsme vyvolávat jméno prezidenta fan clubu, který stál pod námi a on sklopil hlavu a rozbrečel se. To mě tenkrát hodně vzalo.

Velký zklamání jsem zažil, když na Tipsport Cup přijela do Znojma Kometa, které Jarda Vlasák prodal extraligovou licenci a jejich fanoušci se tady chovali nepředstavitelně arogantně (ve stylu: my jsme extraliga a vy jen póvl).

 Které fanoušky ať už extraligové, či prvoligové považuješ za ty nejlepší? Samozřejmě mimo těch znojemských.

 Uznávám fanoušky, kteří fandí za každé situace, bez ohledu na postavení týmu v tabulce. Vždycky jsem obdivoval, jak dokážou chodit na hokej a fandit lidi v Karlových Varech, které se dlouhá léta nemohly dostat do Play-off. Moc jsem jim přál ten titul (obzvlášť když v jejich řadách bojoval Špáca(pro ty co neví, tak znojemský rodák Milan Procházka)). Dobře lidi fandí v Pardubicích (teď nemyslím konkrétně kotel). Velmi pěný vztahy jsme vždycky měli s fanoušky Litvínova. S hodně lidmi z našeho kotle jsou naladěni na stejnou vlnu :-)rád jsem jezdil do Budějic, kde jsme stávali vedle jejich kotle a bylo to super. A nezapomenu na výjezd do Havířova (tehdy extraligového), jak nás po zápase fanoušci nechtěli pustit do autobusu, dokud s nimi nevypijeme v jejich hospůdce připravenou bečku.

V první lize se mi líbí fanoušci Dukly (když pominu nedávné extempore se slepicí, to bylo hodně nevhodné), ve Znojmě vždycky udělají výbornou atmosféru.

Naopak se mi nelíbí fanoušci, kteří žijí hokejem a fandí  jen když se týmu daří. To se v médiích pějí chvalozpěvy o neuvěřitelném, až zázračném souznění hráčů s fanoušky a příjde Play Out,  návštěva 1800 diváků, je po souznění a ticho po pěšině. Nejlepší fanoušci v Evropě…….

 Jsi jeden z nejzkušenějších bubeníků. Za bubnem stojíš už nějaký ten rok. Co tě u bubnování drží, co je tvým hnacím motorem pro tuhle činnost?

 To kdybych věděl.Prostě mě to baví. To, když něco zabubnujeme a lidi se k nám přidají a roztleská se celý stadion. To, jak kluci přinášejí pořád nějaké nové rytmy a nápady a pak se je o přestávkách učíme. To, jak nám hráči po zápase tleskají a dávají nám tak najevo, že nás vnímají…….

 Byla nějaká chvíle nebo okamžik, kdy sis řekl, že už tě to nebaví a že tzv. pověsíš paličky na hřebík?

 Nikdy se nestalo, že by mě to nebavilo. Spíš mě to jeden čas unavovalo (už nejsem nejmladší). Pamatuju si, že jsem se jeden rok po sezoně se všema loučil, že končím, že přenechám místo mladším, ale nějak to nešlo. Nedovedl jsem si představit, přijít na hokej a jen stát a nemít před sebou buben, na který bych mohl bubnovat. Tak zatím pokračuju. Asi mě budou muset ostatní bubeníci vyhnat :-).

 Kdo vymýšlí veškeré bubenické kreace a je nějaká, o které si myslíš, že jí nemáš v malíku a do které se pouštíš jen nerad?

 Pamatuju si na dobu, kdy jsme se s Vasilem (tehdejší bubeník) dohadovali, kdo z nás začal poprvé bubnovat sako. Pak nás nařkli, že jsme to převzali od Třebíčáků. To v žádném případě, oni mají trochu jinou verzi. Ta naše je převzatá od Kabátů (proto sako – ten název vymyslel Vasil) z písničky Jak ti šlapou Kabáti.

Dneska ty nové věci vymýšlí ti mladší, hlavně Alťas s Kubem. Já už se jim do toho nepletu. Některé věci jsou hodně dobré, obzvlášť to Našim klubem Znojmo je. To když se mi poštěstilo a bubnoval jsem vedle Alťase, měl jsem z jeho bubnování husí kůži. Ten přesný rytmus a ta razance, to je bomba. Nebo Kubovo Orli Znojmo vyhrajeme dneska. Nádherné rytmy. Co mi dělá problémy? Už těm mladým tak nestíhám v rychlosti. Vždyť jsou všichni o deset a více let mladší než já :-)

 Může se stát bubeníkem každý, nebo si myslíš, že člověk musí mít hodně velký talent?

 Já myslím, že není potřeba nějaký velký talent, jen je potřeba mít rytmus.

 Jak hodnotíš letošní sezonu? Byla lepší než ta minulá, horší nebo jsi větší rozdíl nezaznamenal?

Mně osobně se líbila víc, než ta loňská. Hodně příjemně mě překvapili mladí kluci, kteří začali hrát, když jsme se dostali do první osmičky. Hráli divácky atraktivní hokej, který se musel líbit, bojovali a rvali se jako lvi, vlastně orli :-D.

DÍKY KLUCI.

 Jaký názor má tvoje manželka na hokej. Bavíte se o něm doma, nebo patří spíše k těm, které se těší na konec sezony?

 Moje manželka je bývalá fanynka Orlů, z dob Ondry Vošty. Párkrát byla na hokeji se mnou. Dřív. Dneska, protože trávím dost času v práci a potom ještě chodím na hokej, je ráda, když sezona skončí a já jsem víc doma. Ale výsledky na teletextu sleduje pořád.

 Doufám, že není tajemstvím, že ti k těm bubenickým starostem přibyly i ty důležitější, otcovské. Vidíš ve svém synovi potencionálního nástupce? Půjde ve šlépějích svého otce?

 Bubínek už doma má, ještě z doby než přišel na svět. Dostal ho od kamaráda hokejisty. Od té doby jsme o něm nemluvili jako o Honzíčkovi, pro všechny to byl bubeníček :-).

Jestli půjde ve šlépějích nevím. Samozřejmě bych s ním rád jednou chodil na hokej, tak jako můj otec chodil se mnou, na to se strašně hezky vzpomíná. Ale třeba ho hokej bavit nebude a bude mít úplně jiné zájmy. Každopádně pokud spolu jednou budeme chodit na hokej, bude to úžasné, protože to by znamenalo, že tady ten hokej ještě pár let bude.

 Co by jsi na závěr vzkázal všem fanouškům znojemského hokeje?

 Aby chodili na hokej v tak hojném počtu jako přišli na poslední letošní zápas a aby si vážili toho, že tady hokej máme na takové úrovni. Já jsem byl vždycky zastáncem toho, aby se návštěvnost na stadionech hodnotila podle počtu obyvatel města, protože jedině to je objektivní hodnocení. Vím, že 5000 lidí je na Znojmo hodně a ta doba už se asi jen tak nevrátí, ale 2500-3000 diváků je taky krásné číslo a to podle mě reálné je.

Přál bych znojemským fanouškům, aby jim tady hokej dlouho vydržel a dělal jim radost. 

Já ti Honzo děkuju za rozhovor a tobě přeju, aby ti hokej a hlavně syn přinášeli jen radost.