Psala se neděle 14.12. roku 2008 a pro nás, fanoušky Znojemských orlů, to byl další důležitý den, protože naši oblíbenci měli před sebou důležitý zápas a to tentokrát na půdě pražské Sparty a proto jsme se je rozhodli jet podpořit.
Hned na začátku se odjezd opozdil, ale jen o pár minutek, protože jeden nejmenovaný jedinec ( jméno a adresa je redakci známa…pozn. redakce) si musel ještě vyzvednout u bankomatu blíže nespecifikovaný peněžní obnos. Pak jsme se mohli vydat na cestu, která tentokráte probíhala na náš vkus až příliš poklidně, možná i proto, že zůstalo asi 8 míst neobsazených.
Nic mimořádného se ale nedělo a tak naše cesta pokračovala přesně podle plánů, během cesty nám občas Hurvínek řekl nějaké moudro nebo se pochlubil s čím vyrukoval a doslova ochromil „pana Mikuláše“. Krásná básnička, po které i čerti utekli, aby ho nemuseli odnést. Oni stejně věděli, že mi Hurvínka nedáme! Nezvykle jsme po cestě šetřili i hlasivky, což bylo pro mě předznamenáním, že na zimáku budeme slyšet o to víc.
K pražské Tesla aréně jsme přijeli dostatečně brzy, pomalu se přesunuli na značky a doplňovali poslední tekutiny a konzumovali poslední pokrmy před dalším těžkým zápasem, jak pro nás, tak pro naše Orly. Potěšující bylo, že k naší ani ne čtyřiceti členné skupince se postupně připojovali další a nakonec nás bylo zhruba dvakrát tolik. Přesto, že přesila domácích fanoušků byla zhruba 4500 : 80, bylo nás pořádně slyšet a proto patří všem, kteří se výjezdu zúčastnili anebo k nám připojili, velký dík. I přes nepříznivé skóre naše fandění nepolevovalo.
Při poslední návštěvě měli pro nás sparťani nachystán transparent, kde psali, že by si přáli naše setrvání v lize, možná i proto jsme vezli tentokrát transparent s sebou my, na němž stálo: „Dnes naposled? Kdo ví?“
Zápas skončil pro nás bez bodu, ale myslím, že jsme mohli být spokojeni s naší odvedenou prací, i když na našich tvářích šlo vidět zklamání z výsledku. Pak jen bylo potřeba najít Hurvínka s (p)Iwošem, kteří se nám někam zatoulali a mohli jsme vyrazit vstříc našim domovům. Tradiční zastávku jsme tentokrát, ne vlastní vinou, museli učinit jinde, než „U Pucherů“ a to z důvodu rekonstrukce. Nicméně řidič vybral dobře a tradiční občerstvení se uskutečnilo o pár kilometrů dál, kde jsme si mohli dokonce vychutnat i napínavý konec soutěže „Ber nebo neber!“. Pak už zbývala jen poslední část cesty dnešního dne.
Na závěr chci jednou všem zúčastněným poděkovat za jejich fandění a každou pomoc, jakkoli spjatou s uskutečněním výjezdu. Doufám, že příště již bude autobus plně obsazen a i atmosféra v něm bude o kousek bouřlivější.

                                                                                                                                                                                              Marshall #64