Tak máme za sebou další cestu, tentokráte na Kladno.

Výjezd již několik dní dopředu vypadal velice slibně, jelikož jsme věděli, že je autobus vyprodán do posledního místečka. Navíc se již pár dní před odjezdem diskutovalo o „kvalitách“ kladenských fanoušků a panovala obava z jejich možného útoku na nás, a tato nervozita byla trošku cítit ve vzduchu. Možná že proto se pokusili domácí fanoušky zmást a zastrašit důmyslnými převleky uprchlých trestanců, Mates zase zvolil po vzoru páva ochranné zbarvení pokrývky hlavy a jiní se snažili vypadat jako něžné dívky. Na cestu jsme se sešli náležitě vybaveni všemi možnými tekutinami rozličných barev a chutí a věrni heslu „Střízlivý nás nedostanou…“ jsme se vydali vstříc do neznáma nevědíce co nás čeká.

Cesta začala zvesela a demižónky se začali vyprazdňovat neskutečnou rychlostí. Skoro to vypadalo že padne rekord a jeden padne ještě než dojedeme do tradiční Mekky – Vilánce. Na vysočině ještě ležely zbytky sněhu, tak jsme je nápaditě využili ke schlazení tekutin a taky ke koulovačce.

Na další cestě jsme si připoměli, jaké to bylo krásné, když ve Znojmě vrcholily předvolební boje a kandidáti kam se jen podíváš. Vzorná povolební propagace proběhla i na další zastávce, takže se sláva hvězd dotýkající donesla až k matičce Praze. Škoda že se holky neangažovaly dřív, třeba by si vydělaly i našu kačku. No a po sportovní vložce Alíka, který předvedl, jak se vzorově skáče telemark, jsme vyrazili vstříc Kladnu.

Po příchodu na stadion jsme byli překvapeni, že pořadatelé od té doby co jsme tam byli naposledy, oddělili náš sektor od ostatních mřížemi. Né že by to bylo kdovíjak příjemné, ale na tomto stadionu to skutečně není od věci a tak zápas mohl proběhnout celkem v klidu. Na stadiónu jsme rozvěsili klubové vlajky a poté jsme šli na vyhlášenou Kladenskou klobásku, která zaručeně nezklamala a o takovéto pochoutce si můžeme na jiných hypermoderních stadiónech nechat jen zdát. Takto posilnění jsme se zhurta pustili do fandění a povzbuzování našich milovaných Znojemských orlů, leč naše snažení nepřineslo kýžené ovoce v podobě 3, 2 a ani 1 bodu a zpátky jsme jeli s prázdnou. Jen jsem měl takový pocit, že na to, že nás jel celý autobus, atmosféra nebyla zdaleka taková jakou jsem očekával a například na posledním výjezdu v Pardubicích, kde nás bylo o něco méně, jsme udělali kulisu mnohem lepší. No doufám že příště to bude lepší.

No a po zápase už následovala cesta domů s tradiční zastávkou na 33 km dálnice, kterou jsme si překřtili „U Pucherů“. Tentokráte jsme ale byli nemile zklamáni, protože na výběr bylo pouze jediné jídlo a bagetek kvapem ubývalo a na všechny se nedostalo. Po cestě jsme ještě dopíjeli poslední zásoby z lahví i soudků, které někteří pojali více než důsledně a jistě si z toho vzali náležité poučení a více se již k tomu vracet nebudeme.

Do Znojma jsme přijeli kolem 1:00 hodiny ranní a rozešli se vstříc svým domovům, jelikož mnozí za pár hodin vstávali do zaměstnání, škol, hospod a podobně…

deza13